On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator

We describe the set ∑M1 ,...,Mn и of parameters γ for which there exists a decomposition of the operator γIH into a sum of n self-adjoint operators with the spectra belonging to the sets M1 ,...,Mn . The description of this set is performed for Mi = {0,1,...

Ausführliche Beschreibung

Gespeichert in:
Bibliographische Detailangaben
Datum:2008
Hauptverfasser: Hrushevoi, R. V., Грушевой, Р. В.
Format: Artikel
Sprache:Ukrainisch
Englisch
Veröffentlicht: Institute of Mathematics, NAS of Ukraine 2008
Online Zugang:https://umj.imath.kiev.ua/index.php/umj/article/view/3169
Tags: Tag hinzufügen
Keine Tags, Fügen Sie den ersten Tag hinzu!
Назва журналу:Ukrains’kyi Matematychnyi Zhurnal
Завантажити файл: Pdf

Institution

Ukrains’kyi Matematychnyi Zhurnal
_version_ 1860509213689643008
author Hrushevoi, R. V.
Грушевой, Р. В.
author_facet Hrushevoi, R. V.
Грушевой, Р. В.
author_sort Hrushevoi, R. V.
baseUrl_str https://umj.imath.kiev.ua/index.php/umj/oai
collection OJS
datestamp_date 2020-03-18T19:47:27Z
description We describe the set ∑M1 ,...,Mn и of parameters γ for which there exists a decomposition of the operator γIH into a sum of n self-adjoint operators with the spectra belonging to the sets M1 ,...,Mn . The description of this set is performed for Mi = {0,1, ...,ki } in the case of n ≥ 4 and in some cases for n = 3.
first_indexed 2026-03-24T02:37:32Z
format Article
fulltext UDK 517. 98 R. V. Hrußevoj (In-t matematyky NAN Ukra]ny, Ky]v) KOLY SUMA SAMOSPRQÛENYX OPERATORIV IZ ZADANYMY CILOÇYSEL|NYMY SPEKTRAMY { SKALQRNYM OPERATOROM We describe the set M Mn1 , ,…∑ of parameters γ for which there exists a decomposition of the operator γ IH into a sum of n self-adjoint operators with the spectra belonging to the sets M1, … , Mn . The description of this set is performed for Mi = 0 1, , ,…{ }ki in the case of n ≥ 4 and in some cases for n = 3. Opysano mnoΩestvo M Mn1 , ,…∑ parametrov γ, dlq kotor¥x suwestvuet razloΩenye operatora γ IH v summu n samosoprqΩenn¥x operatorov so spektramy yz mnoΩestv M1, … , Mn , dlq Mi = 0 1, , ,…{ }ki v sluçae n ≥ 4 y nekotor¥e sluçay pry n = 3. 1. Vstup. Vyvçennq simej obmeΩenyx samosprqΩenyx operatoriv A 1 , A 2 , … , An u hil\bertovomu prostori H iz spektramy σ( )A1 � M 1, σ( )A2 � M 2,1… … , σ( )An � Mn , wo pov’qzani linijnym spivvidnoßennqm Aii n =∑ 1 = γ I , de γ ∈R , I — odynyçnyj operator v H , [ vaΩlyvog zadaçeg, wo vynyka[ u zv’qzku z riznymy zadaçamy matematyky: deformovanymy preproektyvnymy alhebramy [1], lokal\no skalqrnymy zobraΩennqmy hrafiv [2], problemog Xorna ta ]] variaciqmy [3] ta in. Vyqvylos\, wo skladnist\ opysu takyx simej operatoriv istotno zaleΩyt\ vid kil\kosti operatoriv A 1 , A 2 , … , An ta kil\kosti toçok u spektri σ( )Ai ope- ratora Ai , i = 1, 2, … , n. Çasto navit\ opys mnoΩyny parametriv σ( )Ai , i = 1, 2, … , n, ta γ, pry qkyx vzahali isnu[ hil\bertiv prostir i nabir operatoriv u n\omu z vidpovidnymy spektramy, wo pov’qzani navedenym vywe spivvidnoßen- nqm, vyqvlq[t\sq dosyt\ skladnog zadaçeg. Tak, qkwo Mi = 0 1,{ } , i = 1, 2, … , n, to jdet\sq pro vyvçennq simej orto- proektoriv Pi, i = 1, 2, … , n, takyx, wo P1 + P2 + 1… + Pn = γ I . Taki sim’] ortoproektoriv doslidΩeno v [4]; tam, zokrema, navedeno opys mnoΩyn n∑ = ∃{γ hil\bertiv prostir H i nabir ortoproektoriv P1, P2, … , Pn v n\omu takyx, wo P1 + P2 + 1… + Pn = γ I} . Opysu mnoΩyn M M n1, ,…∑ = ∃{γ hil\bertiv prostir H i nabir operatoriv A 1 , A 2 , … , An v n\omu takyx, wo σ( )Ai � Mi, i = 1, 2, … , n, ta A 1 + A2 + 1… + An = γ I} v konkretnyx vypadkax prysvqçeno bahato robit (dyv., napryklad, [3, 5 – 9]). U cij roboti navedeno opys mnoΩyny M M n1, ,…∑ dlq Mi = 0 1, , ,…{ }ki . Pry n = 2 opys [ oçevydnym M M1 2,∑( = M 1 + M2) , pry n ≥ 4 joho otrymano v povnomu obsqzi (p. 4), u vypadku n = 3 doslidΩeno deqki special\ni çastkovi vy- padky (p. 3). © R. V. HRUÍEVOJ, 2008 470 ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4 KOLY SUMA SAMOSPRQÛENYX OPERATORIV IZ ZADANYMY … 471 2. Elementarni vlastyvosti mnoΩyn M M n1 , ,……∑∑ . KoΩnomu naboru mno- Ωyn M 1 , … , Mn moΩna odnoznaçno postavyty u vidpovidnist\ zirçastyj hraf Γ1= Tk k n1, ,… z n hilkamy po ki = Mi – 1 verßyn u i-j hilci. Dali budemo pysaty k = ki∑ i mnoΩynu M M n1, ,…∑ poznaçatymemo çerez Γ∑ . Korysnog [ nastupna lema (analohy qko] dovedeno v robotax [4, 5] ), wo opy- su[ vlastyvosti Γ∑ . Lema 1. MnoΩyny Γ∑ magt\ taki vlastyvosti: 1a) Γ∑ � 0, k[ ]; 1b) Γ∑ � 0 1 2 3, , , , ,…{ }k ; 2) Γ∑ symetryçna vidnosno k 2 , tobto γ ∈∑Γ ⇒ k – γ ∈∑Γ ; 3) Γ∑ ∩ 0 2,[ ) = n∑ ∩ 0 2,[ ); 4) qkwo Γ1 — zv’qznyj pidhraf Γ2 z tym Ωe korenem, to Γ1 ∑ � � Γ2 ∑ . Dovedennq. Vykorystovugçy spektral\nyj rozklad operatoriv A 1 , A 2 , … … , An , dlq koΩnoho γ z Γ∑ otrymu[mo jP Ii j j k i n j == ∑∑ = 11 γ , (1) de Pi j — ortoproektory v hil\bertovomu prostori H. 1a. Oskil\ky v livij çastyni (1) sto]t\ nevid’[mnyj operator, to γ ≥ 0 . Vid- nqvßy v (1) vid obox çastyn operator k I, otryma[mo ( – )jP k Ii j ij k i n j == ∑∑ 11 = = ( – )γ k I , de livoruç mistyt\sq nedodatnyj operator, tomu γ ≤ k . 1b. Rozhlqdagçy H = C, a operatory Ai = li , li ∈ 0 1 2, , , ,…{ }ki , moΩna otrymaty γ = l dlq vsix l = 0, 1, 2, … , k. ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4 472 R. V. HRUÍEVOJ 2. Nexaj γ ∈∑Γ , todi, za vyznaçennqm, isnugt\ hil\bertiv prostir H i na- bir operatoriv Ai , σ( )Ai � 0 1 2, , , ,…{ }ki i Aii n =∑ 1 = γ I . Todi v tomu Ω pros- tori dlq operatoriv Âi = k Ii – Ai ma[mo Âii n =∑ 1 = ( – )k Iγ , pryçomu σ( ˆ )Ai = =1 σ( )Ai , zvidky k – γ ∈∑Γ . 3. Prypustymo, wo γ ∈[ )0 2, i odyn iz ortoproektoriv Pml , l ≥ 2, ne doriv- ng[ nulg, todi z (1) otrymu[mo jP lPi j mlj k i n j –== ∑∑ 11 = γ I – lPml . Tut u livij çastyni rivnosti mistyt\sq nevid’[mnyj operator, a u pravij — ni. OtΩe, taka sytuaciq nemoΩlyva. 4. Te, wo Γ1 — pidhraf Γ2 , oznaça[, wo u vyrazi (1), wo vidpovida[ Γ1, „ne vystaça[” deqkyx dodankiv, qki [ v analohiçnomu vyrazi dlq Γ2 . Ale poklavßy vidpovidni ortoproektory rivnymy nulg, otryma[mo identyçni vyrazy, a otΩe, i potribne vklgçennq. Lemu dovedeno. 3. Opys mnoΩyn ΓΓ∑∑ u vypadku tr\ox operatoriv. U vypadku tr\ox operatoriv zadaça opysu mnoΩyny Γ∑ vyqvylas\ najvaΩçog. Tut [ try pryn- cypovo rizni vypadky, qki zruçno opysuvaty v terminax hrafiv: Γ — odna z diahram Dynkina Γ — odna z çotyr\ox evklidovyx diahram Γ ne [ Ωodnym iz vkazanyx vywe hrafiv. Rozhlqnemo ci vypadky okremo. 3.1. ΓΓΓΓ — diahrama Dynkina. Opys mnoΩyny Γ∑ , qkwo Γ — diahrama Dynkina, v inßyx terminax otrymano v roboti [3]. Dlq povnoty roboty navedemo cej opys. TverdΩennq 1. Magt\ misce nastupni rivnosti mnoΩyn: = …{ }∑An n n0 1 2 1, , , – , – , = { }∑D4 0 1 3 2 2 3, , , , , = { }∑D5 0 1 3 2 2 5 2 3 4, , , , , , , = …{ }∑Dn n n n0 1 3 2 2 5 2 3 2 5 2 2 1, , , , , , , – , – , – , n ≥ 5, ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4 KOLY SUMA SAMOSPRQÛENYX OPERATORIV IZ ZADANYMY … 473 = { }∑E6 0 1 3 2 2 7 3 5 2 8 3 3 7 2 4 5, , , , , , , , , , , = { }∑E 7 0 1 3 2 2 7 3 5 2 8 3 3 10 3 7 2 11 3 4 9 2 5 6, , , , , , , , , , , , , , , = { }∑E8 0 1 3 2 2 7 3 5 2 8 3 3 10 3 7 2 11 3 4 13 3 9 2 14 3 5 11 2 6 7, , , , , , , , , , , , , , , , , , . 3.2. ΓΓΓΓ — evklidova diahrama. V roboti [6] navedeno neqvnyj vyhlqd mno- Ωyn Γ∑ (toçniße, bil\ß zahal\nyx mnoΩyn: operatory ne obov’qzkovo magt\ taki spektry, qki rozhlqdagt\sq v cij roboti). Ale v koΩnomu z vypadkiv dlq toho, wob qvno vypysaty ci mnoΩyny, potribno provodyty dodatkovi obçyslen- nq, abo analiz (qk v roboti [9] ). Vykonavßy ci obçyslennq, otryma[mo take tverdΩennq. TverdΩennq 2. Magt\ misce rivnosti = ± ± ≥{ } { }∑ ˜ , D n n n 4 2 1 2 2 1 2∪ , = ± ± ± ≥{ } { }∑ ˜ , , E n n n n 6 3 1 3 2 3 3 1 3∪ , = { }∑ ˜ , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , E8 0 1 3 2 2 7 3 5 2 8 3 3 10 3 7 2 11 3 4 13 3 9 2 14 3 5 16 3 11 2 17 3 6 19 2 7 8 . Perelik toçok mnoΩyny Ẽ 7 ∑ potrebu[ bahato hromizdkyx obçyslen\, tomu my joho ne navodymo. Ale zaznaçymo, wo mnoΩyna Ẽ 7 ∑ [ neskinçennog i ma[ [dynu hranyçnu toçku 7 2 (dyv. [9]). ZauvaΩennq 1. Opys mnoΩyn D̃4 ∑ , Ẽ6 ∑ ta vyhlqd vidpovidnyx opera- toriv navedeno v roboti [7]. 3.3. ΓΓΓΓ mistyt\ qk pidhraf Ẽ8, ale ne mistyt\ inßyx evklidovyx dia- hram. Qkwo Γ ne [ ni diahramog Dynkina, ni evklidovog diahramog, to pytan- nq opysu mnoΩyny Γ∑ zalyßa[t\sq vidkrytym, i lyße çastkovi vypadky vdalos\ doslidyty, a same vypadky, koly hrafy mistqt\ qk pidhraf diahramu Dynkina Ẽ8, ale ne mistqt\ Ωodnoho z hrafiv D̃4 , Ẽ6 , Ẽ7 . Ci hrafy magt\ vyhlqd Z nymy pov’qzano sim’] operatoriv A, B, Q taki, wo σ( )A � {0, 1, 2, … , k}, σ( )B � {0, 1, 2}, a Q — ortoproektor. Opys mnoΩyn T k2 3 1, , + ∑ da[ nastupna teorema. Teorema 1. Dlq k ≥ 5 vykonu[t\sq ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4 474 R. V. HRUÍEVOJ T k2 3 1, , + ∑ = 1 2 3 2 3 4 2 3, , , , , ,… +{ } = … +{ }k i i k∪ ∪ ∪ j j k 3 7 8 3 2= … +{ }, , , . (2) Dovedennq provedemo indukci[g po k. Baza indukci] k = 5: v c\omu vypadku otrymu[mo diahramu Dynkina Ẽ8, dlq qko] tverdΩennq teoremy vykonu[t\sq zhidno z opysom mnoΩyny Ẽ8 ∑ , nave- denym u tverdΩenni 2. Krok indukci]. Dlq dovil\noho γ ∈ + ∑T k2 3 1, , ∩ 0 3 2 , k +    , qk i v dovedenni p.13 lemy11, otrymu[mo, wo u vyrazi Pki k =∑ 1 + B + Q = γ I ortoproektory Pi = 0 dlq i > k + 3 2 . Takym çynom, vraxovugçy, wo k + 3 2 ≤ k – 1 dlq k ≥ 6, ma[mo T k2 3 1, , + ∑ ∩ 0 3 2 , k +    � T k2 3, , ∑ ∩ 0 3 2 , k +    . Z p. 4 lemy otrymu[mo obernene vklgçennq. Zhidno z p. 3 ti[] Ω lemy mnoΩyna T k2 3 1, , + ∑ [ symetryçnog vid- nosno k + 3 2 . OtΩe, za prypuwennqm indukci] otrymu[mo potribnu rivnist\, wo i zaverßu[ dovedennq teoremy. 4. Opys mnoΩyn ΓΓ∑∑ u vypadku n operatoriv, n ≥≥≥≥ 4. U robotax [4, 5] bulo rozhlqnuto nabory proektoriv, asocijovani z hrafamy K n1, ta K n2, vidpo- vidno, qki magt\ takyj vyhlqd: Opys mnoΩyny Γ∑ , koly Γ = Tk k n1, ,… , n ≥ 4, tobto Γ mistyt\ D̃4 qk pidhraf, da[ nastupna teorema. Teorema 2. Nexaj Γ = Tk k n1, ,… , n ≥ 4. Todi Γ∑ = Λ Λn n ( ) ( )0 1∪ ∪ n n n k n n n– – , – – –2 24 2 4 2     ∪ k n– ( )Λ 1( ) ∪ k n– ( )Λ 0( ), (3) de Λ n ( )0 = 0 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 1 2 1 1 1 , – , ( – ) – – , , ( – ) – ( – ) – – – ,+ + … + …                       n n n n n n � , ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4 KOLY SUMA SAMOSPRQÛENYX OPERATORIV IZ ZADANYMY … 475 Λ n ( )1 = 1 1 1 2 1 1 2 1 2 1 1 2 1 2 1 1 2 , – , ( – ) – – , , ( – ) – ( – ) – – – ,+ + … + …                       n n n n n n � . Dovedennq. V roboti [4] dovedeno, wo K n1, ∑ = Λ Λn n n( ) ( )0 1∪ ∪ n n n n n n– – , –2 24 2 4 2 +    ∪ n n– ( )Λ 1( ) ∪ n n– ( )Λ 0( ). Lehko pereviryty, wo pry n ≥ 4 vykonu[t\sq nerivnist\ n n n– –2 4 2 ≤ 2, pry- çomu pry n > 4 nerivnist\ [ strohog. Zvidsy, vraxovugçy p. 3 lemy11, otrymu[mo Γ∑ ∩ 0 2,[ ) = Λ n ( )0 ∪ Λ n ( )1 ∪ ∪     n n n– – , 2 4 2 2 . Z vykorystannqm pp. 1 ta 2 lemy11 dosyt\ dovesty, wo Γ∑ mistyt\ vidrizok 2 2 , m    . Dovedemo ce indukci[g za kil\kistg verßyn hrafa. Baza indukci] — krytyçni hrafy K1 5, ta T2 2 2 3, , , . Dlq perßoho vypadku v roboti [4] pobudovano nabory z 5 ortoproektoriv, suma qkyx dorivng[ γ I dlq koΩnoho γ ∈[ ]2 3, . Dlq T2 2 2 3, , , , wo ma[ vyhlqd teΩ, qk v roboti [5], dlq koΩnoho γ ∈[ ]2 3, pobudu[mo 5 ortoproektoriv u pros- tori l2 tak, wo P1 + P2 + P3 + P4 + 2Q4 = γ I , pryçomu P4 ⊥ Q4. Rozhlqnemo spoçatku sumu dvox ortoproektoriv: P1 = τ τ τ τ τ τ 1 1 1 1 1 1 1 1 1 ( – ) ( – ) –         , P2 = 1 0 0 0         . }xn\og sumog bude samosprqΩenyj operator zi spektrom {x, 2 – x}, de x ∈ ∈ 0 2,[ ] (qkwo τ1 = ( – )x 1 2 ). Tomu operator x x 0 0 2 –     [ sumog dvox orto- proektoriv. Poklademo teper P3 = τ τ τ τ τ τ 2 2 2 2 2 2 1 1 1 ( – ) ( – ) –     , P4 = 0 0 0 1     , Q4 = 1 0 0 0     . ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4 476 R. V. HRUÍEVOJ SamosprqΩenyj operator P3 + P4 + 2Q4 ma[ spektr {y, 4 – y}, de y ∈[ ]1 3, , pry τ2 = ( – )y 2 2 . Takym çynom, operator y y 0 0 4 –     [ sumog ortoproektoriv P3, P4 ta Q4, pryçomu P4 ta Q4 ortohonal\ni. Pobudu[mo 5 poslidovnostej ortoproektoriv P i 1 ( ) , P i 2 ( ) , P i 3 ( ) , P i 4 ( ) ta Q i 4 ( ) z umovog P i 4 ( ) ⊥ Q i 4 ( ) , i = 1, 2, 3,1… , tak, wob na koΩnomu kroci otrymuvaty P i 1 ( ) + P i 2 ( ) = x x i i 0 0 2 –     , P i 3 ( ) + P i 4 ( ) + 2 Q i 4 ( ) = y y i i 0 0 4 –     , abo P i 3 ( ) + P i 4 ( ) + 2 Q i 4 ( ) = y y i i 0 0 2 –     . Ostanng rivnist\ otryma[mo, poklavßy Q i 4 ( ) = 0. Pry c\omu vymahatymemo, wob poslidovnosti z nevid’[mnyx dijsnyx çysel xi, yi zadovol\nqly spivvidno- ßennq y1 = γ , y i2 = 4 4 3 2 2 4 2 1 2 1 2 1 2 1 – , – , – , – – , – – – – y y y y i i i i γ γ γ ≤ ≤ ≤ ≤     y i2 1+ = γ – x i2 , (4) x i2 1– = γ – y i2 , x i2 = 2 2 1– –x i . Pry takij pobudovi oçevydno, wo xi –1 + yi = γ (x 0 = 0). Zalyßylos\ dovesty korektnist\ takoho zadannq, tobto pokazaty, wo taki poslidovnosti moΩna po- buduvaty z vykorystannqm konstrukci], navedeno] vywe. Dlq c\oho dostatn\o dovesty, wo xi ∈[ ]0 2, , a yi ∈[ ]γ γ– ,2 = γ γ– , –2 4[ ) ∪ 4 – ,γ γ[ ], i = 1, 2,1… . ZauvaΩymo, wo x i2 = 2 – x i2 1– ∈ 0 2,[ ] ekvivalentno x i2 1 0 2– ,∈[ ], i ≥ 1, a ce vklgçennq vykonu[t\sq, z uraxuvannqm (4), todi i til\ky todi, koly y i2 ∈ ∈   γ γ– ,2[ ]. PokaΩemo, wo z toho, wo y i2 1– ∈ γ γ– ,2[ ], vyplyva[, wo y i2 ∈ γ γ– ,2[ ]: y i2 1 2– – ,∈[ ]γ γ ⇒ y y i i 2 1 2 1 2 4 4 – – – , – , – , . ∈[ ) ∈[ ]     γ γ γ γ Qkwo y i2 1– ∈ γ γ– , –2 4[ ), to y i2 = 2 – y i2 1– ∈ γ γ– , –2 4( ] � γ γ– ,2[ ]. Qk- wo Ω y i2 1– ∈ 4 – ,γ γ[ ], to y i2 = 4 – y i2 1– ∈ 1, γ[ ] � γ γ– ,2[ ]. Oskil\ky y1 = γ, to za indukci[g otrymu[mo, wo xi ∈[ ]0 2, , a yi ∈[ ]γ γ– ,2 , i = 1, 2,1… . Teper vyznaçymo ortoproektory Pk , k = 1, 2, 3, 4 , ta Q4 u prostori l2 za pravylom Pk = ( ) ( )0 1 ⊕ = ∞ � i k iP , k = 1, 2, Pk = � i k iP = ∞ 1 ( ), k = 3, 4, Q4 = � i iQ = ∞ 1 4 ( ) . Za pobudovog zi spivvidnoßen\ (4) ma[mo P1 + P2 + P3 + P4 + 2Q4 = γ I , wo i potribno bulo pokazaty. Krok indukci]. Pry zbil\ßenni kil\kosti verßyn hrafa Γ moΩlyvi dva vy- ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4 KOLY SUMA SAMOSPRQÛENYX OPERATORIV IZ ZADANYMY … 477 padky: 1. Doda[t\sq hilka odynyçno] dovΩyny. Ce oznaça[, wo v rivnosti (1) doda- [t\sq odyn ortoproektor. 2. ProdovΩu[t\sq odna z hilok, a ce oznaça[, wo odyn z operatoriv Ai zami- ng[t\sq operatorom Âi takym, wo σ Âi( ) � {0, 1, 2, … , mi , mi+ 1}. V obox vypadkax k zaming[t\sq na k + 1. PokaΩemo, wo v prypuwenni indukci] Γ∑( � 2 2 , k      dlq hrafa Γ̂ , otry- manoho z Γ odnym iz vkazanyx vywe sposobiv, Γ̂∑ � 2 1 2 , k +    . U perßomu vypadku, obyragçy „novyj” proektor rivnym nulg, abo odynyç- nym operatorom, otrymu[mo Γ̂∑ � Γ∑ + 0 1,{ } � 2 2 , m    ∪ 3 2 1, m +    � � 2 1 2 , m +    . Rozhlqnemo vypadok, koly hraf Γ̂ otrymano z Γ podovΩennqm l-] hilky. Nexaj γ ∈∑ Γ , tobto isnugt\ hil\bertiv prostir H ta n samosprqΩenyx operatoriv Ai taki, wo σ( )Ai � {0, 1, 2, … , ki } i Aii n =∑ 1 = γ I . Porqd z Al rozhlqnemo samosprqΩenyj operator B = Al + I zi spektrom σ( )B = {1, 2, … … , kl + 1}. Todi A Bi i i l n + = ≠ ∑ 1 = ( )γ + 1 I ⇒ γ + ∈∑1 Γ̂ . Zvidsy, qk i vywe, ma[mo Γ̂∑ � Γ∑ + 0 1,{ } � 2 1 2 , m +    , wo i zaverßu[ dove- dennq. Avtor vyslovlg[ wyru podqku profesoru G. S. Samojlenku za postanovku zadaçi ta korysni porady wodo zmistu statti. 1. Crawley-Boevey W., Holland M. P. Noncommutative deformations of Kleinian sigulatities // Duke Math. J. – 1998. – 92, # 3. – P. 605 – 635. 2. Kruglyak S. A., Roiter A. V. Locally scalar graph representations in the category of Hilbert spaces // Funct. Anal. and Appl. – 2005. – 39, # 2. – P. 91 – 105. 3. Kruglyak S. A., Popovich S. V., Samoilenko Yu. S. The spectral problem and ∗-representations of algebras associated with Dynkin graphs // J. Algebra and Appl. – 2005. – 4, # 6. – P. 761 – 776. 4. Kruhlqk S. A., Rabanovyç V. Y., Samojlenko, G. S. O summax proektorov // Funkcyon. ana- lyz y eho pryl. – 2002. – 36, # 3. – S. 20 – 25. 5. Mellit A. S., Rabanovich V. I., Samoilenko Yu. S. When is a sum of partial reflections equal to sca- lar operator // Funct. Anal. and Appl. – 2004. – 38, # 2. – P. 157 – 160. 6. Kruglyak S. A., Popovich S. V., Samoilenko Yu. S. The spectral problem and ∗-representations of algebras associated with Dynkin graphs. – Getteborg, 2007. – Preprint. 7. Ostrovs\kyj V. L., Samojlenko G. S. Pro spektral\ni teoremy dlq simej linijno pov’qza- nyx samosprqΩenyx operatoriv iz zadanymy spektramy, wo asocijovani z rozßyrenymy hra- famy Dynkina // Ukr. mat. Ωurn. – 2006. – 58, # 11. – S. 1556 – 1570. 8. Albeverio S., Ostrovsky V., Samoilenko Yu. On functions on graphs and representations of a certain class of ∗-algebras // J. Algebra. –2006. – 308, # 2. – P. 567 – 582. 9. Yusenko K. A. On existence of ∗-representations of certain algebras related to extendend Dynkin graphs // Meth. Funct. Anal. and Top. – 2006. – 12, # 2. – P. 197 – 204. OderΩano 24.09.07 ISSN 1027-3190. Ukr. mat. Ωurn., 2008, t. 60, # 4
id umjimathkievua-article-3169
institution Ukrains’kyi Matematychnyi Zhurnal
keywords_txt_mv keywords
language Ukrainian
English
last_indexed 2026-03-24T02:37:32Z
publishDate 2008
publisher Institute of Mathematics, NAS of Ukraine
record_format ojs
resource_txt_mv umjimathkievua/e9/ce0fd713712e51c6063609e59066a8e9.pdf
spelling umjimathkievua-article-31692020-03-18T19:47:27Z On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator Коли сума самоспряжених операторів із заданими цілочисельними спектрами є скалярним оператором Hrushevoi, R. V. Грушевой, Р. В. We describe the set ∑M1 ,...,Mn и of parameters γ for which there exists a decomposition of the operator γIH into a sum of n self-adjoint operators with the spectra belonging to the sets M1 ,...,Mn . The description of this set is performed for Mi = {0,1, ...,ki } in the case of n ≥ 4 and in some cases for n = 3. Описано множество ∑M1 ,...,Mn и параметров γ, для которых существует разложение оператора γIH в сумму n самосопряженных операторов со спектрами из множеств M1 ,...,Mn , для Mi = {0,1, ...,ki } в случае n ≥ 4 и некоторые случаи при n = 3. Institute of Mathematics, NAS of Ukraine 2008-04-25 Article Article application/pdf https://umj.imath.kiev.ua/index.php/umj/article/view/3169 Ukrains’kyi Matematychnyi Zhurnal; Vol. 60 No. 4 (2008); 470–477 Український математичний журнал; Том 60 № 4 (2008); 470–477 1027-3190 uk en https://umj.imath.kiev.ua/index.php/umj/article/view/3169/3085 https://umj.imath.kiev.ua/index.php/umj/article/view/3169/3086 Copyright (c) 2008 Hrushevoi R. V.
spellingShingle Hrushevoi, R. V.
Грушевой, Р. В.
On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator
title On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator
title_alt Коли сума самоспряжених операторів із заданими цілочисельними спектрами є скалярним оператором
title_full On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator
title_fullStr On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator
title_full_unstemmed On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator
title_short On conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator
title_sort on conditions under which the sum of self-adjoint operators with given integer spectra is a scalar operator
url https://umj.imath.kiev.ua/index.php/umj/article/view/3169
work_keys_str_mv AT hrushevoirv onconditionsunderwhichthesumofselfadjointoperatorswithgivenintegerspectraisascalaroperator
AT gruševojrv onconditionsunderwhichthesumofselfadjointoperatorswithgivenintegerspectraisascalaroperator
AT hrushevoirv kolisumasamosprâženihoperatorívízzadanimicíločiselʹnimispektramiêskalârnimoperatorom
AT gruševojrv kolisumasamosprâženihoperatorívízzadanimicíločiselʹnimispektramiêskalârnimoperatorom